Herní klasika: Colin McRae Rally (1998)
j%20jjn.jpg)
Colin McRae Rally bez debat patří k nejlepším závodním hrám, které jste si napříč platformami mohli na konci 90. let zahrát. Titul nabízel pohlednou grafiku, povedený jízdní model i téměř dokonalou hratelnost.
Pokud jste si chtěli na konci 90. let zahrát povedenou rallye hru, mohli jste buď sáhnout po V-Rally (1997) nebo Sega Rally Championship (1994). Obě hry byly opravdu zábavné, bohužel však sázely spíše na arkádovou notu. Proto když se v roce 1998 objevil závodní titul Colin McRae Rally, vyvolal nadšené reakce napříč hráči i odborníky. Přitom se nedá říct, že by šlo o závodní simulátor. Hra se sice snažila o realistický jízdní model, ale v rámci zachování dobré hratelnosti byla někde uprostřed mezi arkádou a simulátorem. Tenhle vyvážený model nabízel opravdový požitek ze závodů, ale přitom nekladl na hráče přehnané nároky, jako tomu bylo třeba u hry Richard Burns Rally, kde měl člověk problém projet začátku, aniž by skončil ve stromu nebo na střeše.
Na první pohled viditelný progres
Vývojářům z Codemasters se podařilo stvořit hru, která byla přístupná velké spoustě hráčům, přitom však nabízela povedený požitek se závodění, které vám sice nic nedarovalo, ale nechtělo po vás nějaké extra dovednosti. Zadarmo to však nebylo. Hráč musel nejenom zvládat držet ideální stopu, což hodně záviselo na povrchu, na kterém jste zrovna jeli, ale také bylo potřeba se dobře naučit projíždět zatáčky. Tahle dovednost se dala zvládat díky navigátorovi, který byl ve hře samozřejmě přítomen, ale navíc se vám následující zatáčky znázorňovaly i graficky. To znamenalo, že jste věděli, jak náročná zatáčka bude následovat a podle toho jste do ní najížděli. Ty lehké šly projet jen s ubráním plynu, ale u těch náročných bylo nutné i brzdit, přičemž ve „vracáku“ přišla na řadu ruční brzda. Projíždění zatáček bylo opravdu klíčové a z velké části na nich záležel výsledný čas jednotlivých rychlostních zkoušek.
Mimochodem pokud nejste zběhlí v rallye hrách, je dobré v rychlosti vysvětlit, jak takové závodění v těchto titulech vlastně vypadá. Hráč jede na rychlostní zkoušku sám, aniž by potkal soupeřova vozidla, a jeho úkolem je zajet co nejrychlejší čas, který se ve výsledku porovnává s časy soupeřů. Podle toho se pak určuje výsledné pořadí. Časy jednotlivých rychlostních zkoušek se poté sčítají, poté se určuje výsledné pořadí. Zpočátku jsem měl opravdu problém držet se alespoň okolo posledního místa, ale postupem času jsem se začal zlepšovat, a s tím i mé časy.
l.jpg)
Jak už jsem psal, jedním z klíčových bodů bylo se naučit co nejlépe projíždět zatáčky. Důležité bylo ale i to, přizpůsobit jízdu aktuálním podmínkám. Zaprvé to znamenalo, že bylo třeba dávat pozor na povrch, na kterém zrovna závodíte. To znamená, že na asfaltu jste to mohli drtit opravdu naplno, ale když přišla šotolina nebo hlína, museli jste ubrat. Nejhůře se pak jelo po bahně nebo po sněhu s ledem. Důležité bylo samozřejmě i mít vhodné obutí. Druhým faktorem, který výrazně ovlivnil jízdu, bylo počasí. Nejlépe se samozřejmě závodilo za pěkného počasí, tedy bez deště a za jasné, maximálně zatažené oblohy. Bohužel však často bylo nutné závodit za deštivého počasí či sněžení, což vyžadovalo opravdové soustředění, neboť se razantně zhoršily vlastnosti vašeho vozidla. Jedním z nejdrsnějších závodů, které si dodnes pamatuju, byla rychlostní zkouška v Indonésii, která se jela na šotolině, za vydatného deště a bouřky, a v noci. To znamenalo téměř nulovou viditelnost a nutnost jet opravdu opatrně, ale zároveň tak, aby člověk zajel co nejlepší čas. I tohle dělalo z Colin McRae Rally jednu z nejlepších závodních her, které v té době byly.
Pestrá nabídka vozů
Nikdo učený z nebe nespadl, proto hra nabízela režim Rally School, který vám ukázal základy správného projíždění zatáček, brždění a ovládání vozidel. Naučili jste se v ní kdy na to pořádně šlápnou, kdy naopak přibrzdit nebo jak správně projet zatáčkou, aby jste neztratili drahocenné setinky. Jestli si dobře pamatuju, bylo nutné školu absolvovat i proto, aby se vám zpřístupnily vyšší úrovně obtížnosti.
Hra se samozřejmě pyšnila širokou paletou závodních vozů. Špičkové závodní stroje zastupovalo Subaru Impreza WRC, Ford Escort RS Cosworth, Mitsubishi Lancer Evolution IV a Toyota Corola WRC. Ve slabších tzv. dvoukolek, tedy vozů, které měly poháněn pouze jednu nápravu, jste našli vozy Seat Ibiza Kit Car a Škoda Felicia Kit Car. Musím říct, že český zástupce opravu potěšil tuzemské hráče. K dispozic byly i bonusové vozy, které jste postupně odemykali podle dosažených úspěchů. Získat jste mohli třeba stařičký Mini Cooper S, legendární vůz Lancia Delta Integrale nebo bestie skupiny B, Ford RS200 a Lacia Stratos. Výběr vozů byl opravdu pestrý a k dispozici jste měli opravdu to nejlepší, co se tehdy prohánělo po světových tratích.
Jak už jsem několikrát zmiňoval, hra se v omezené míře pokoušela o realističnost, proto umožňovala plně si nastavit vaše auto podle daných podmínek, které na trati panovaly. To obnášelo vše od nastavení převodovky, tlumičů nebo třeba brzd, až po volbu pneumatik. Každopádně je nutné říct, že defaultní nastavení bylo vždy téměř to nejlepší, takže jste neměli potřebu do něj zasahovat. A taky nesmím zapomínat na to, že každý úkon vás stál určitý čas, který byl samozřejmě omezený. Onen omezený čas, který jste měli k dispozici většinou po dvou rychlostních zkouškách, podobně jako je to i ve skutečné rallye, bylo nutné si šetřit spíše na opravy vozu. Ve hře totiž byl docela realistický model poškození a pokud jste se k vašemu auto během erzety nechovali zrovna hezky, bylo nutné v servisní zóně daná poškození opravit. Většinou byl poskytnutý čas dostačující, ale pokud vás nedej bože postihla vážnější nehoda, omezený čas vám rozhodně nestačil a vy jste museli rozvažovat, co je nutné opravit a co ne, a soutěž dokončit s lehce poškozeným vozem. Tohle vás naučilo jezdit z rozmyslem.
Šampionát napříč světem
Tohle vzpomínání by nebylo kompletní, kdybych nezmínil, kde všude jste se mohli v závodních vozech prohánět. Asi nejvíce mi v paměti utkvěl Nový Zéland, neboť zde celý šampionát začínal. Asi se budu opakovat, ale doteď si pamatuji, jak jsem byl ohromený, když se poprvé spustil závod. Nádherně vykreslená šotolinová trať, na svou dobu detailně zpracované okolí tratě, pošmourné počasí a samozřejmě skvěle zpracovaný model vozu. Opravdu jsem do té doby nic hezčího ve virtuálních automobilových závodech neviděl. A to nemluvím o věrohodných zvucích, které závodní speciály vydávaly. Každopádně podobně jsem byl unešený i z dalších z dalších podniků, které následovaly. Řecko, Austrálie, Monte Carlo, Švédsko, Korsika, Indonésie a Velká Británie. Každý jednotlivý podnik měl svoje specifické podmínky a na hráče měl zcela rozdílné nároky. Třeba v Austrálii bylo nutné na některých rychlostních zkouškách dosáhnout co možná nejvyšší maximální rychlosti. Ve Švédsku bylo zase nutné se popasovat s ledem a sněhem. Podobně tomu bylo i v Monte Carlu. Nejhorší vzpomínky však mám na Indonésii, která mimochodem jako jediná nefigurovala ve skutečném rallye šampionátu, a potom na Velkou Británii, která byla opravdu náročná a vyžadovala opravdu zkušeného hráče.
Revoluce ve virtuální rallye a UFO na závodní trati
Ve své době představovalo Colin McRae Rally opravdu vrchol závodních her. A to nejenom díky skvělému technickému zpracování, nadčasové grafice nebo povedenému fyzikálnímu modelu, ale také hlavně kvůli neskutečné hratelnosti, která nevyžadovala po hráčích extrémní dovednosti. To znamenalo, že hra nejenom skvěle vypadala, ale se i dobře hrála. Nejlepší na tom bylo, že tohle všechno ještě posunul druhý díl, o kterém si v budoucnu rozhodně napíšeme, stejně jako o konkurenčních hrách, které jsem zmiňoval v úvodu. Ale ještě zpátky k jedničce. Hra samozřejmě, jako většina her v té době, obsahovala cheaty, což by nebylo nic zajímavého, ale jeden z nich určitě stojí za zmínku. Pro jeho aktivaci bylo nutné splnit několik podmínek. Zaprvé bylo nutné zadat písemný kód, poté byla důležitá trať, neboť na všech nebylo možné ho aktivovat, a pak už jen stačilo zajet s autem na temné místo a čekat. Výsledek si určitě pamatujete. A pokud ne, napište mi to do komentářů.
Komentáře
Okomentovat