Druhý díl populární trilogie Ishar byl po všech stránkách lepší. Hráčům nabízel nejenom vymazlenější vizuální stránku, ale pokrok byl znát i po technické stránce. Největší rozdíl oproti „jedničce“ však spočíval v rozlehlejším herním světě.
K druhému dílu série Ishar jsem se dostal nejpozději a zároveň v něm mám nahráno nejméně hodin. Přesto musím říct, že právě Ishar 2 nabízí asi nejlepší prožitek napříč celou trilogií. Ale nejprve k tomu, proč jsem se „dvojce“ tak dlouho vyhýbal. Vysvětlení je prosté. Na začátku je docela tuhý souboj, kterému pokud se nevyhnete, jistě zemřete. To mi v mládi nějak nedocházelo. Možná kdybych měl už tenkrát kouzelné zaklínadlo, které spočívá ve stisku kláves CTRL+ALT+V a následném sjetí myší do levého dolního rohu, prošel bych hru mnohem dříve. Každopádně jsem si ji užil teď (rok, možná dva zpátky), kdy dokážu ocenit její kvality, a to je to hlavní.
 |
A teď k tomu, proč je druhý díl nejlepším dílem této trilogie. Odpověď je vcelku prostá. Zaprvé Ishar 2 stále nabízí příjemnou, ručně malovanou grafiku. Přitom musím říct, že „dvojka“ je o dost hezčí než první díl. A vlastně i než díl třetí, kde se vývojáři vydali cestou předrenderovaných, což se nesetkalo s nadšením u hráčů. Ale o tom až za týden. Zadruhé je tady vylepšené ovládání. Když chcete například kouzlit, stačí vyvolat menu s kouzly a poté klikáte na jednotlivé ikony. Změn se dočkalo i ovládání útoku zbraněmi. Bohužel otevření mapy je stále „složité“, i když ono slovo berte hodně s nadhledem. Třetím aspektem, troufnu si říct, že možná tím nejdůležitějším, je samotná hratelnost. Ishar 2 je prostě zábava hrát. A to především díky zajímavému příběhu a velké rozmanitosti lokalit, kde se se svou družinou vydáte.
Už jsem výše zmiňoval, že se příběh odehrává na vícero ostrovech. To je velký posun oproti předchozímu dílu, který byl poněkud jednotvárný. Zde je tomu ovšem jinak. Ve druhém díle navštívíte nehostinný bažinatý ostrov, vydáte se do hor, projdete si nádherné přístavní město a mnoho dalšího.
Já se do hry pustil před pár dny a musím říct, že pořád je to zábava. Ishar 2: Messengers of Doom má pořad svoje kouzlo, kterým mě tato trilogie před dávnými léty okouzlila. Sice musím přiznat, že mě některé mechaniky neskutečně štvou, ale oproti prvnímu dílu je tady značný posun. Příští týden se vrhneme na díl třetí. Ten byl dlouhou dobu mým nejoblíbenějším dílem a také v něm mám nahráno suverénně nejvíce hodin. I proto bych si na dohrání troufl i bez návodu. Takže příští týden na viděnou u další Herní klasiky.
Komentáře
Okomentovat