Závěrečný díl série Ishar přinesl řadu zajímavých vylepšení, která však neoslovila všechny fanoušky. Nejvíce kontroverzí vyvolal přechod z ručně malované grafiky na předrenderované 3D prostředí, které sice nabídlo detailnější scenérie, ale zároveň ztratilo část původního kouzla. Přesto hra rozšířila herní možnosti, přidala nové lokace i propracovanější systém správy družiny, čímž se snažila udržet krok s vývojem RPG žánru.
Třetí díl nazvaný Ishar 3: The Seven Gates of Infinity byl dlouhou mým nejoblíbenějším z celé trilogie. A to i přesto, že „trojka“ neměla už onu okouzlující ručně kreslenou grafiku. Ishar 3 si mě získal především prostředím, ve kterém se hra odehrává. Se svou neohroženou družinou, kterou jste si mohli buď importovat z předchozího dílu, nebo vytvořit zcela novou (což byla novinka), jste většinu času procházeli ulice města Koren-Bahnir. A musím říct, že město vypadalo na svou dobu opravdu skvěle.
Třetí díl byl celkově nejdál z celé trilogie především po technické stránce. Nepočítám-li přechod na digitalizované textury a spriti, což byl pro mnohé hráče průšvih, který nedokázalo rozdýchat, pak výraznou novinkou byla možnost si vygenerovat svou vlastní družinu, což jsem z radosti dělával. Odpadla pak nutnost hledat nové členy po místních hospodách. Výhodou bylo i to, že jste si mohli členy vaší družiny pojmenovat. Je to blbost, která vám však ve výsledku pomůže více se ponořit do hry. Hra měla i lehce upravené ovládání. Mapa šla například vyvolat stisknutím jedné klávesy, což bylo fajn, jelikož bylo do potřeba koukat docela často.
Jak jsem zmiňoval, Ishar 3 se z velké části odehrává ve městě, kromě něj jste však měli možnost navštívit i zasněžené hory nebo nepropustnou džungli. Důležitým herním aspektem je tentokrát plynutí času. Už v předchozích dílech byl čas vcelku důležitý. Především v nočních hodinách jste se nedostali k obchodníkům. Ve třetím díle je tohle posunuto o kousek dál a některé úkoly přímo souvisí s určitou denní dobou. Tím však hrátky s časem nekončí, neboť se svou družinou budete v rámci příběhu cestovat napříč letopočty, což zní fantastičtěji než nakonec vypadá.
Co se týče příběhu, ten je opět spíše jen naznačen. Vaším úkolem bude najít a zavřít sedm magických bran. Musím říct, že tuhostí a složitostí se „trojka“ vyrovná předchozím dílům. Avšak díky tomu, že jsem hru nejednou dohrál, průchod zvládnu i bez pomocí návodu. Každopádně i tak vás hra nevede za ručičku. Mírný problém jsou bandité, kteří vás během vašich toulkách po městě občas přepadnou. Už od samotného začátku jsou docela tuzí a během vašeho postupu se levelují, což mělo zamezit grindovaní zlata a zkušeností. Nebudu lhát, že jsem občas nebyl nucen sáhnout po cheatu, který jsem zmiňoval minule.
Jestli jsem něco na Ishar 3 miloval, bylo to toulání se po rozhlehlém městě. Hledání levných zbraní a cenově dostupného noclehu, souboje s banditi, kteří se vás pokoušejí zabít, a co teprve, když jste navštívili bohatou čtvrť. Samozřejmostí bylo časté nahlížení do mapy, neboť většina ulic a domů působila poněkud genericky, tudíž člověk snadno zabloudil.
Je vcelku škoda, že se tahle trilogie nedočkala dalšího pokračování. Na čtvrtém díle se údajně pracovalo, ale nakonec z toho bohužel nic nebylo. Mnozí z vás však vědí, že Ishar se nakonec pokračování do jisté míry dočkal. Fragmenty z chystaného čtvrtého dílu byly použity do hry Asghan: The Dragon Slayer z roku 1996. Pokud se na hru podíváte, na první pohled je jasné, že inspirací byl tehdy populární Tomb Raider. Tímhle bych asi tohle třídílné povídání o sérii Ishar ukončil. Tohle RPG pro mě bude mít vždy zvláštní význam. Už jen proto, že to byla první zkušenost s tímto žánrem, který simě navždy získal. Každopádně příště výrazně žánrově odbočíme.
Komentáře
Okomentovat