Také vám přijde, že se herní novináři předhánějí, kdo z nich napíše delší článek či recenzi?
Celkem nedávno jsem na Twitteru (odmítám požívat název „X“) narazil na příspěvek, kde se nejmenovaní redaktoři chvástali, kdo kolik napsal znaků v recenzi na Kingdom Come: Deliverance II. Normálně bych to asi přešel, maximálně se tomu zasmál, jenže pak i došlo, že to je jen špička ledovce. Už dlouhá léta dozadu se v tehdejším hPodu někteří jedinci chlubili, kolik že má jejich recenze, a kolik by ještě mohla mít. Pamatuji si, že vždy padaly ohromná čísla. Bohužel to u mě mělo jeden jediný výsledek. Když jsem onu recenzi otevřel a zkoušel se skrolovat až na samotný závěr, přešla mě chuť číst něco, co by mi zabralo i pár desítek minut. A to rád čtu. Věřím, že v tom nejsem jediný. Že je spousta lidí, kteří odmítají číst dlouhé recenze.
Sice se nepovažuji za knižního recenzenta, byť sem už pár desítek recenzí napsal, ale jen za nadšence, který si pro radost píše o knihách, přesto by mě nikdy nenapadlo čtenáře dusit nekonečným textem. Většinou se snažím, aby recenze měla okolo čtyř tisíc znaků, to bohatě stačí. A jelikož jsem napsal i pár herních recenzí, vím že se dá napsat s obdobným počtem znaků. Vždyť netřeba popisovat každou blbost, která vás napadne. Mě jako hráče zajímá pouze to základní a pokud chci vědět detaily, pustím si video na Youtube.
Na druhou stranu musím říct, ať si každý píše jak chce. Rozhodně jsem nechtěl nikoho poučovat nebo tak něco. Věřím, že existují hráči, kteří rozsáhlé recenze milují. Tady šlo pouze o zamyšlení, neboť nejednou jsem se setkal s názorem, že než aby dotyčný četl sáhodlouhou recenzi, sjede dolů na verdikt. A to myslím mluví za vše.
Komentáře
Okomentovat