Tvůrcům se podařilo výtečně navázat na první díl. Red Alert 2 sice nedosáhl až takových úspěchů jako „jednička,“ přesto šlo o velice populární počin, který napříč herní obcí sklízel pochvalné reakce. A to jak od recenzentů, tak i hráčů. Já osobně mám druhý díl ve větší oblibě. Navíc musím říct, že zatímco první Red Alert už dnes nevypadá moc hezky, „dvojka“ vypadá stále dobře. Tohle navíc platí nejen o vizuální stránce, ale také i po té technické. Hra má totiž oproti předchozímu dílu výrazně přepracované ovládání, čímž se hra hraje dobře i dnes. Nevím, jestli jsem to zmiňoval minule, ale u předchozího dílu jste museli při tvorbě jednotek stále klikat, kdežto zde šlo navolit množství jednotek, které chcete vyrobit. Je to maličkost, ale výrazně zlepšila hratelnost.
Ale nepředbíhejme a řekněme si něco o příběhu. Ten navazuje na události z prvního dílu. Spojenci porazili Sovětský svaz a po válce do jeho čela dosadili Alexandra Romanova, loutkového premiéra, který měl zajistit klid a mír. Bohužel, nikdy nevěř Rusovi. Romanov se vzbouřil, především díky působení svého poradce Yuriho, a napadl Spojené státy Americké. Poté už záleželo na samotném hráči, na jakou stranu konfliktu se přidal. Buď na stranu Spojenců, kde se budete snažit znovu odrazit nepřátelské výboje Sovětů, anebo na stranu Sovětské svazu, kde se budete snažit dokončit ďábelské plány premiéra Romanova.
Jak už jsem naznačoval, pokračování zaznamenalo výrazný posun, Přepracované ovládání velice usnadňovalo vedení bitvy. Zmiňoval jsem vylepšené ovládání výroby válečné techniky a vojáků, kromě toho se třeba značně zlepšilo i označování jednotek. Ty jste mohli mít rozděleny ve třech skupinách a lehce jste mezi nimi přepínali. Nový díl samozřejmě přinesl i nové budovy a jednotky. Na straně Sovětů přibyly třeba Tesla tanky nebo vzducholodě Kirov, které jsou sice pomalé, ale vynikají ničivou silou. U Spojenců pak přibyly Prisma věže, Chrono legionáři nebo odstřelovač. Přibylo toho samozřejmě mnohem více, ale není třeba tady všechno vypisovat.
I když jsem desítky, možná i stovky hodin strávil především ve skirmish módu, několikrát jsem si zahrál i kampaň. A to za obě strany. A musím říct, že to byla neskutečná zábava. Během kampaní absolvujete jak velké bitvy, tak mise o pár jednotkách, kdy budete muset výrazně taktizovat. Jak už jsme si zvykli z prvního dílu, i tady jednotlivé mise předělují filmečky, které sice vypadají velmi „béčkově,“ ale skvěle dotvářejí atmosféru.
V roce 2001 se hra dočkala rozšíření Yuri's Revenge, které do hry přidávalo novou hratelnou frakci za už zmíněného Romanovova poradce Yuriho. Nová kampaň byla opravdu zábavná. Yuriho specialitou byly psychické útoky, což znamená, že jste například mohli ovládat soupeřovy vojáky a podobně.
Abych to celé nějak shrnul, je třeba říct, že druhý díl byl po všech stránkách lepší, větší a propracovanější. Některým chybělo kouzlo z „jedničky,“ ale já k nim rozhodně nepatřil. K dokonalosti mi chyběly rozměrnější mapy a uměla inteligence protivníka taky nebyla zrovna nejbystřejší. Každopádně jsem v té spousty času, které jsem C&C: Red Alert 2 strávil, nelituju. Otázkou zůstává, co bude se třetím dílem. Koupený ho mám, zapnul jsem ho asi na patnáct minut, ale od té doby ani ťuk. Možná se do něj budu muset pustit, i když to je nejspíš pravděpodobnější, že si zapnu Red Alert 2.
Komentáře
Okomentovat