Pokračování fantasy série Pták, který pije slzy kráčí ve stopách předchozího dílu a čtenářům přináší hluboce propracovaný příběh inspirovaný korejskou mytologií, doplněný o jedinečnou atmosféru, která vás pohltí od první stránky.
Není tomu tak dlouho, co u nás vyšel první díl ve světě populární fantasy série Pták, který pije slzy, nazvaný Věž srdcí. Epické dílo, které vyniká propracovaným světem, neobyčejnou atmosférou a hlavně zajímavými hlavními hrdiny. Nyní je venku pokračování, které nese název Sen válečníka a příběhově plynule navazuje na předchozí díl. O tom, zda se pokračování vyrovná prvnímu dílu, si povíme v této recenzi.
Dobrodružství pokračuje
Příběh knihy Sen válečníka začíná přibližně tam, kde končí předchozí kniha. Velice odvážná, možná poněkud nesourodá skupinka, kterou tvoří člověčí průvodce Keigon Draka, kouzla ovládající tokkebi Pihjong, mocný rekonský válečník Tynahan a nágský chlapec Rjun, pokračuje v nebezpečné cestě do chrámu Hainša, kde je netrpělivě očekávají kněží s neodkladným úkolem. Bohužel v patách mají nemilosrdnou krvesplátkyni spolu s jejím veletygrem a k tomu všemu i tisíce démonických tuokšini. Před sebou pak spoustu nástrah, které prověří jejich schopnosti i odvahu. Aby toho nebylo málo, tak mezitím v nágském městě Hatengráž stoupá napětí, Vias a Karintol z rodu Makerouových nedokážou dále skrývat vzájemné nepřátelství, ženiši Bohyně jsou neklidní a cosi se chystá. Je to však vražda boha, jak se domnívá vodopád ostatků, nebo jsou Bezestopá bohyně, Podvšímjsoucí bohyně, Nikdejsoucí bůh i Sebezničující bůh v bezpečí a schyluje se k něčemu mnohem přízemnějšímu?
Pomalé tempo
Sen válečníka v porovnání s předchozím dílem v podstatě nijak nevybočuje. Čtenáře opět čeká poctivé fantasy, které čerpá z korejské mytologie, a splňuje všechny atributy, které by tenhle žánr měl mít. To znamená, že se opět můžeme těšit na rozsáhlý, propracovaný a vskutku neobyčejně fungující svět, epický příběh plný charakterově zajímavých postav, který nepostrádá napínavé momenty, překvapivé zvraty a dechberoucí atmosféru. Věřím, že nový díl má potenciál okouzlit čtenáře, stejně jako ten předchozí.
Není však vše zalité sluncem. Už minule jsem podotýkal, že děj knihy příliš nikam nechvátá. Bohužel tady je tempo vyprávění ještě pomalejší. Autor se zde opět oddává nekonečným popisům všeho možného, ale zatím co u předchozího dílu to bylo ještě v únosné míře, tady už mi to trochu vadilo. A to jsem se opravdu snažil být trpělivý, neboť jinak nemám ke knize žádné výhrady. Pokud tedy máte, stejně jako já, rádi svižnější tempo vyprávění, budete malinko zklamaní. Každopádně, pokud vytrváte, bude to sice bolet, ale odměna ve formě fantastického příběhu, stojí opravdu za to. Sen válečníka umí čtenáře pohltit a připoutat ke čtení na dlouhé hodiny. Jen škoda, že se za tu dobu v ději moc neposunete.
Znovu musím pochválit opravdu skvěle napsané postavy. Především pak velmi neobyčejnou chemii, která mezi jednotlivými charaktery panuje. Už dlouho jsem nezažil, že by se tak odlišné postavy dokázaly tak skvěle doplňovat. Zmínit musím i zajímavé dialogy.
Zdařilé pokračování
I když jsem měl mírné obavy, dobrodružství Keigona a jeho společníků jsem si opět užil. Autor si pro čtenáře znovu přichystal velkolepý příběh, odehrávající se v promyšleném světem a oplývající neopakovatelnou atmosférou. Mně osobně sice moc nevyhovovalo příliš pomalé tempo vyprávění, ale troufnu si říct, že mezi čtenáři fantasy se najde velká spousta jedinců, kterým naopak tohle šnečí tempo vyhovovat bude. I proto se nebojím Sen válečníka doporučit všem, kteří hledají propracované a originální fantasy. Já jsem byl naprosto spokojený a věřím, že vy budete taky. Teď jen doufám, že nakladatelství Host u nás vydá kompletní sérii Pták, který pije slzy. Za mě osobně by si to rozhodně zasloužila.
Komentáře
Okomentovat