Motorky, rychlost a pěsti v obličeji – to je Road Rash. Herní série, která od 90. let ukazovala, že závodění může být pořádně drsné, si získala miliony fanoušků po celém světě. Od dvourozměrných silnic na Segách až po drsné honičky v plně 3D světě na PlayStationu – Road Rash byl symbolem rebelie na dvou kolech.
Počátky série Road Rash sahají do roku 1991, kdy se první díl objevil na konzoli Sega Mega Drive (v USA známé jako Genesis). Hra si okamžitě získala popularitu díky své jedinečné kombinaci motocyklových závodů a kontaktního boje. Brzy poté následovaly porty pro další platformy – Amiga nabídla vylepšenou grafiku a zvuk, zatímco verze pro Sega Master System a Game Gear byly značně osekané kvůli technickým limitům. Podobně i Nintendo Game Boy dostalo svou variantu, která sice zachovala základní herní koncept, ale vizuálně i hratelností byla oproti originálu velmi omezená. Přesto se Road Rash díky těmto portům dostal k širšímu publiku a položil základy pro úspěšnou sérii, která v následujících letech rozšířila svou přítomnost na dalších platformách.
My se však budeme bavit o titulu Road Rash 3D, který vyšel v roce 1998 exkluzivně pro konzoli Sony Playstation. Ten představoval významný posun v celé sérii. Zatímco předchozí díly byly založeny na dvourozměrném nebo pseudo-3D zobrazení, Road Rash 3D poprvé nabídlo plnohodnotné 3D prostředí. Díky tomu se změnila nejen vizuální stránka hry, ale i celkové pojetí tratí, které už nebyly striktně lineární, ale větvící se a vzájemně propojené. To dalo hráčům větší pocit svobody a přirozenější prostředí pro adrenalinové závody.
I když série vždy stavěla na kombinaci rychlosti a surového násilí, v Road Rash 3D se tvůrci více soustředili na samotné závodění. Boj se sice vrátil v tradiční podobě – můžete soupeře mlátit řetězem, obuškem nebo pěstmi – ale nebyl už tak dominantní složkou hratelnosti jako v předchozích dílech.
Po vydání si Road Rash 3D vedl komerčně poměrně dobře – využil zavedeného jména série a rostoucí popularity PlayStationu. Hra se prodávala solidně, i když nedosáhla tak ikonického statusu jako první díly na Segu. Recenze byly smíšené: chválila se vizuální stránka, rozsáhlé tratě a energický soundtrack, ale kritizovalo se zjednodušení bojového systému, nevyrovnaná obtížnost a technické problémy, jako je kolísavá snímková frekvence. Přesto si hra našla své fanoušky a pro mnohé zůstává nostalgickou připomínkou konce 90. let, kdy motorky, chaos a tvrdá muzika tvořily dokonalou kombinaci.
Zásadní roli v celkovém dojmu sehrál i licencovaný soundtrack, který obsahoval skladby od tehdy populárních rockových interpretů jako Sugar Ray nebo Kid Rock. Hra tím posílila svůj rebelský image a trefila se do nálady konce devadesátých let. Ačkoli Road Rash 3D nebyl dokonalý – trpěl kolísavým frameratem a někdy neohrabanou fyzikou – stále patří mezi památné tituly z éry PS1 a představuje důležitý milník v historii celé série.
Duchovním nástupcem Road Rash 3D je hra Road Redemption, která vyšla v roce 2017 a navazuje na ducha původní série závodů na motorkách spojených s intenzivní bojovou akcí. Přináší moderní grafiku, rozšířené možnosti výzbroje a procedurálně generované tratě, ale zachovává si arkádový styl a brutální souboje, které hráče tolik bavily v devadesátých letech. Hra klade důraz na rychlost, reflexy a chaos, což z ní činí důstojného nástupce kultovního Road Rash 3D.
Komentáře
Okomentovat